Lodičky a jiné botičky

Kolik máte párů bot? Odpověď asi bude záviset na vašem pohlaví :-) finančních možnostech nebo třeba vkusu. Já osobně jsem jedna z těch žen, které by ideálně na boty potřebovaly samostatný pokoj. Jelikož ale nemám vlastní pokoj ani pro sebe a peněz taky zrovna moc nazbyt není, musím svoje touhy krotit a vystačit si s omezeným množstvím. Podstatné je mít vhodné obutí pro všechny důležité příležitosti - do školy, na hory, do divadla... Počítat je asi nebudu, ale dostávám se k něčemu jinému: Nedokážu svoje boty ani vyjmenovat. Ne proto, že bych si na všechny nepovzpomínala, ale proto, že je neumím všechny jednoznačně pojmenovat.

Schválně, vy to dokážete? Dokážete všechny svoje boty pojmenovat? Jinak než "ty hnedé na tkaničku"? A věříte, že když někomu řeknete, aby vám podal vaše tenisky, bude přesně vědět, které tím myslíte? Tenisky jsou pro mě sportovní boty určené především na běhání a sporty při kterých se běhá - tenisky od tenisu, no ne? Čája říká tenisky i nízkým botám s traktorovou podrážkou, které já bych nazvala trekovými a běhat bych v nich rozhodně nešla.
Nebo jiný příklad, díky kterému mě tohle téma vlastně napadlo: Vždycky jsem si myslela, že lodičky se jmenují lodičky, protože tvarem připomínají loďku. Mají plnou špičku, patu i boky, jinak by šla loďka pěkně rychle ke dnu. A samozřejmě podpatek. Ale jak potom nazvete boty, které mají sice plnou špičku i patu, ale boky jim chybí, zato mají pásek kolem kotníku? Jsou to lodičky nebo ne? Když ne, co to je? A když se jim vezme podpatek a trochu zakulatí špička, jsou to najednou baleríny.

Jaký je podle vás rozdíl mezi sandály a pantoflemi? Já to vidím tak, že sandále mají pásek kolem kotníku, kdežto pantofle mají patu zcela volnou. A co vůbec snadály? Můžou být na podpatku? Nebo už to pak jsou spíš páskové střevíčky?

Aby to nebylo jen o dámských: Jak nazýváte takovéty pánské boty, co jsou teď ohromě moderní, nejsou to ani tenisky ani polobotky, je to něco mezi. Šněrovací, vypadají sportovně, ale větší sport než procházka po městě se v nich provozovat nedá. Jak se to jmenuje?

Zkrátka a dobře vyznat se v botách je věda. Slibuju, že budu k prodavačům v obuvi shovívavější, když napoprvé nepochopí moje přání. Zajímalo by mě, jestli existuje něco jako oficiální slovník druhů bot. Pátrala jsem na internetu, ale strýček Google mlčí... Asi je to tím, že nemá nohy a boty ho netrápí.


PS: Tak jsem je dodatečně přecejen spočítala. Je jich 22 párů a to počítám jen ty, které mám v Brně. A všechny je aspoň občas nosím.

Brněnské podzemí

Vzhůru dolů, do podzemí!
O víkendu se v Brně konala exkurze do části podzemí, které zatím není běžně přístupné. Akci objevil Ondra, obstaral lístky, pozval z Prahy Petra a bylo rozhodnuto, že vyrazíme jako Tatarkový klub, prohlédneme si podzemí a pak si uděláme procházku kolem Přehrady s návratem lodí. Sraz v sobotu před jedenáctou pod krokodýlem.

Jak bylo naplánováno, tak se také stalo. TK se sešel v plném počtu a s téměř plným využitím partnerské doložky, plus ještě pár dalších známých. Ve skupině asi čtyřiceti lidí jsme se s průvodcem vydali po schodišti jednoho domu na Zelném trhu do sklepů. Do sklepů, z nichž některé jsou dokonce gotické, ačkoli to nebylo poznat, protože komunistická "péče" o historické sklepy spočívala v jejich statickém zajištění obložením ocelovými rošty a zastříkáním betonem.

Dozvěděli jsme se, že sklepy využívali kupci prodavající na Zelném trhu k ukládání zboží, kterému hrozila zkáza zkažením nebo krádeží :-) Vznikaly živelně, obvykle bez stavebního povolení, hezky česky na černo a stavba jednoho končila tam, kde se narazilo na zeď druhého, proto jsou všechny sklepy spolu propojené v jeden složitý systém. Do celého podzemního bludiště prý dokonce vedl tunel, kterým projel vůz.

Za komunismu dostaly sklepy pěkně na frak, nejen že byly téměř kompletně vybetonovány, ale původní podlahy byly nahrazeny protiklenbami, tunely byly přehrazeny nebo rozděleny zdmi nových domů nebo musely ustoupiy stavbě kolektorů.

Dnes procházejí sklepy rekonstrukcí, ke které se používají historické cihly. Prý jednak z důvodů estetických a jednak z důvodů praktických, protože hodně vydrží. Velká část podzemního bludiště by měla být zpřístupněná a komerčně využívaná. Už se těším, až půjdu do takového nádherného starého sklepa okoštovat víno. :-)

V podzemí bylo tepleji než jsme předpokládali, v části dokonce skoro až moc horko. Prý proto, že tam vede teplovodní rozvod. Část sklepů je taky zatopená a dosud se prý nepovedlo zjistit, kde se voda bere. Zato se ví, že nemá kudy odtéct, protože trativod, v minulosti též používaný jako lednice (voda v něm v zimě zmrzla a led v létě sklepy ochlazoval) je taktéž zabetonovaný. Každopádně bych takový sklep brala taky, to by rázem ubylo starostí, kam dát všechny ty věci, které člověk nechce vyhodit, ale do bytu se prostě nevejdou :-)

Po opětovném vystoupení na povrch nás zasáhl prudký sluneční svit a taky hlad. Oběd v Mamutovi, aby se to nepletlo opět v podzemí, nám chutnal a dodal nám dost síly na následný výlet kolem Přehrady do Veverské Bitýšky, kamžto jsme z časových důvodů nedošli :-) Do Brna jsme se vrátili lodí. Akce pokračovala příjemnou večeří a pak vínečkem u nás doma. No, moc jsme toho nenaspali.

V neděli nás čekala dálší část podzemí. Tentokrát kostnice pod Jakubským náměstím a kostelem sv. Jakuba. Po sobotní zkušenosti jsem se rozhodla, že tentokrát budou stačit sandály a ouha... Žádné krásné schodiště, ale žebřík do kanálu v dlažbě před kostelem. No ještě jsem na tom byla líp než některé dámy na podpatkách. :-)

Před kostelem jsme si nejdřív vyslechli dlouhé a opět velmi zasvěcené povídání o podzemí pod Jakubským náměstím. Kolem kostela býval hřbitov a pod ním byla zřízena největší kostnice ve střední Evropě. Počet zde uložených mrtvých nás lehce šokoval - 50 000! Víc je údajně jen v Paříži - asi 200 000. Vyslechli jsme si celou historii odkrývání a rekonstrukce kostnice, povídání o kašně s hadem a ptákem, z kterého po šlápnůtí na dlaždici teče pitná voda, a budoucí plány s kostnicí a pak už jsme mohli postupně slézt po žebříku do podzemí.

Nádhernými reliéfními dveřmi jsme prošli přímo do kostnice a tam... co jiného než kosti. Obrovské množství, hromady kostí naskládaných na sobě. Co taky jiného v kostnici čekat. Prošli jsme se, něco vyfotili, vyslechli si ještě trochu výkladu a vylezli zpátky nad zem. Pokračování tentokrát (opět stylově) v Historické krčmě, kde mají výbornou horkou medovinu, a pak v cukrárně s mojitem a zmrzlinou. :-)

Podtrženo sečteno - moc fajn víkend.


Další fotky jsou k vidění zde:
Zelný trh
Kostnice pod Jakubským náměstím (autorem fotek je Čája)

Víc informací o brněnském podzemí je třeba zde.

Tatarkový klub

Tak si říkám, že bych mohla na začátek napsat něco o sobě... Mohla, ale neudělám to. Kdo mě zná, ten ví všechno, co potřebuje, a kdo ne, ten se všechno dozví postupně. Věřte mi, číst seznam mých vlastností a zájmů by vás stejně nebavilo. Napíšu ale o Tatarkovém klubu. Tomu se ve svých zápiscích nevyhnu, tak bude asi dobré objasnit, o co jde.

Tatarkový klub vznikl v květnu roku 2005 jako velmi neoficiální spolek několika lidí z FI MU. Začalo to tatarkou. Hnusnou bezvaječnou tatarkou, kterou z nějakého záhadného důvodu nahradili v bufetu na FI tu předchozí (která sice taky nebyla nic moc, ale aspoň se dala jíst). A jelikož v bufetu na FI se normální jídlo dalo sehnat jen ve velmi omezeném časovém rozmezí (asi tak mezi 11:37 a 12:24), byl to problém. Když člověk pravidelně točí gumovou pizzu ohřívanou v mikrovlnce, pečené kuřecí stehno s rýží a smažený sýr, chce k tomu sýru aspoň pořádnou tatarku. A tak vznikl nápad uspořádat Tatarkovou party. Což neznamená nic jiného, než přinést si do bufetu k sýru vlastní tatarku. Nápad se ujal, party se nakonec konala v bufetu na Družbě, protože tam měli déle otevřeno, já jsem přinesla domácí tatarku a při večeři byl založen Tatarkový klub.

Tatarkový klub (zkráceně TK) si neklade žádné vysoké cíle. Nevyvíjí organizovaně žádnou ekologickou, dobročinnou, ekonomickou ani jinou podobnou činnost. Hlavním účelem je scházet se a bavit se. Chodit do čajovny, občas na výlet nebo jinou zajímavou akci, postupně se přidaly taky šifrovací hry. Členstvo až na drobné změny zůstalo stejné jako na začátku, momentálně má TK pět členů a jednu členku :-) Oficiálně máme předsedu a místopředsedkyni (kdo to asi bude?), ale ti stejně nemají žádnou autoritu. Akce TK jsou většinou neveřejné, s výjimkou účasti stálých partnerů členů, kteří mohou přijít na jakoukoli akci (tzv. Partnerská doložka :-)), ale občas zveme hosty nebo se s někým potkáme čirou náhodou.

V poslední době se už nescházíme tak často jako dřív, protože většina členů už pracuje (někteří i jinde než v Brně), má partnery, kterým se musí věnovat a spoustu jiných povinností. Ale když už se sejdeme, stojí to vždycky za to. :-)

Členy TK v současnosti jsou:

• Ondra - předseda a vrchní vymýšleč ptákovin
• Čája - jediný, kdo nemusí využívat partnerskou doložku, aby si na akci mohl přivést partnerku :-)
• Jirka - klubový znalec čaje
• Petr - odloučený člen po studiích pracující a bydlící v Praze
• Libor - notorický pozděchodič a nejakčnější člen
• já - místopředsedkyně, která si užívá výsostné postavení jediné dámy v klubu
  

Začínáme

Ahoj!

Tak je to tu. Roky jsem se tomu bránila, pak jsem se párkrát pokoušela, ale vždycky jsem skončila už při výrobě designu, protože neovládám HTML. Tak teď už snad poslední pokus založit a vést blog. Co tu bude? Shora a zleva:

• Nadpis. K tomu není co dodat. Moje jméno a... ano, to "k" není překlep, ale záměr.
• Články. O čem budou, to se teprve uvidí. O mých zážitcích, názorech, postřezích, o zajímavostech, co vidím kolem sebe... Možná i o mně. Inspirace snad přijde.
• Fotky. Fotka nebo album týdne a určitě i další fotky v příspěvcích.
• Plus/minus. Krátké poznámky o věcech a událostech, které mě zaujaly nebo překvapily pozitivně či negativně. K některým možná bude i článek.
• Anketa. Když se bude na co ptát...
• Kategorie a archiv. Odkazy na články podle tématu a data vložení.
• Vzkaz. Co se jinam nebude hodit, to budu psát tam :-)
• A možná ještě něco dalšího, co mě třeba napadne časem...
  

Je mi celkem jedno, jestli to tu budou číst dva lidé nebo dvě stě, chci psát především pro sebe. Psát papírový deník už se totiž asi nenaučím :-) Ale bude-li zájem, bude mě to těšit, proto neváhejte o sobě dávat vědět v anketách a komentářích.