Koupila jsem si časopis. "Ženský" časopis. Jeden z těch, kde se dočtete o životních peripetiích třikrát rozvedené paní Petry S. z Jablonce nad Nisou, kterou opět podvádí manžel, uděláte si test, abyste zjistili, jak pevné je vaše partnerství, v jehož závěru dostanete nezbytnou radu, jak ho upevnit, a dozvíte se, které trendy kousky oděvu (co na tom, že stojí pět tisíc) se nejlépe hodí k vaší postavě. Kromě toho všeho tu můžete dostat i odbornou radu v oblasti zdraví, partnerských vztahů - a práva. A toho se rozhodla využít paní, která se ptá: "Není to diskriminace?" a popisuje svoje problémy se sousedy o patro níž, kterým vadí, že jim od ní jde do bytu cigaretový kouř a řeší to opakovaným zvoněním i v době nočního klidu. Paní se ptá, jak se může hájit. A já se ptám stejně: "Není to diskriminace?"
Já i Čája jsme nekuřáci a snažíme se pokud možno nevystavovat ani rizikům pasivního kouření. Paní, která bydlí pod námi, je kuřačka. Kouří v bytě i na balkoně a kouř stoupá vzhůru, tedy k nám. Když kouří na balkóně, můžeme si vybrat - buď budeme mít v obýváku cigaretový kouř, nebo okno zavřeme a budeme tu mít horko a vydýcháno. Díry v podlaze kolem stoupaček už jsme ucpali, přesto občas cítím kouř i v ložnici. V průniku přes panelákové jádro se kouři prostě zabránit nedá. Paní má jistě právo kouřit a ničit si tím zdraví, když chce, žijeme ve svobodném státě. Ale její svoboda by měla končit tam, kde začíná svoboda jiných, v tomto případě naše. My nechceme, aby nás někdo v našem bytě nutil vdechovat cigaretový kouř. Ptám se proto stejně jako paní z časopisu: Jak se můžeme hájit? Zvonit jsme zatím nezkoušeli...
pátek 8. srpna 2008
čtvrtek 7. srpna 2008
Proč nám berou odpovědnost?
Všimli jste si, kolik cedulí, cedulek, tabulek a nápisů nám něco zakazuje? Zákazy kouření, vstupu se psy, telefonování, opouštění značených cest v přírodních rezervacích... K čemu všechny ty zákazy jsou? Odpověď je zdánlivě jednoduchá - proto, aby lidé nedělali něco, co dělat nemají, ať už proto, že tím ohrožují sebe, obtěžují jiné lidi nebo třeba škodí přírodě. Ale... Kolik jste viděli kuřáků kouřících přímo pod cedulkou se škrtnutou cigaretou? Kolikrát jste slyšeli zazvonit telefon v knihovně? Asi to moc nefunguje. Proč? Protože tyhle cedulky nám berou odpovědnost.
Berou nám možnost a právo rozhodnout se podle vlastního rozumu a svědomí, nejen s ohledem na sebe, ale i na okolí. Rozhodnout se, jestli je můj pes dost vychovaný, aby se mnou mohl do restaurace, jestli je opravdu nutné, být na mobilu k dosažení i během filmu v kině, jestli nestačí si chráněnou květinu do herbáře jen vyfotit... Berou nám možnost se rozhodnout a tím pádem i odpovědnost za naše chování. Odpovědnost se redukuje jen na prosté "smí se - nesmí se" a lidé uvažující v této rovině přemýšlí jen o tom, co jim hrozí, pokud zákaz nedodrží. Pokuta? To se riskne. Nepřemýšlejí už o tom, jaké následky bude jejich jednání mít na okolí, na jiné lidi, na přírodu, na věci kolem nich. Nepřemýšlejí o tom, PROČ tam tu cedulku se zákazem někdo pověsil. A co hůř, někdy naopak přemýšlejí a dojdou k závěru, že je tam naprosto bezdůvodně. Ona taky často je. Nebo spíš není, ale smysl má kvůli několika málo problematikům, kteří si z ní většinou stejně nebudou nic dělat, a většinu slušně vychovaných jen zbytečně omezuje. A vedlejším efektem toho všeho je obecně vysoká tolerance vůči překračování zákazů a porušování předpisů a zákonů.
Ovšemže jsou situace, kdy zákazy svůj smysl mají, kdy je riziko vyplývající z volnosti příliš vysoké. Ale možná, že kdyby cedulek ubylo, ale přibylo varovaní, co se stane, pokud člověk svým jednáním něco zlého způsobí, přibylo by i lidské odpovědnosti. Měli bychom nejen možnost, ale dokonce bychom i museli přijmout plnou odpovědnost za veškéré následky svého jednání, ne jen za porušení zákazu. Jenže pověsit tabulku se zákazem je zřejmě jednodušší...
Berou nám možnost a právo rozhodnout se podle vlastního rozumu a svědomí, nejen s ohledem na sebe, ale i na okolí. Rozhodnout se, jestli je můj pes dost vychovaný, aby se mnou mohl do restaurace, jestli je opravdu nutné, být na mobilu k dosažení i během filmu v kině, jestli nestačí si chráněnou květinu do herbáře jen vyfotit... Berou nám možnost se rozhodnout a tím pádem i odpovědnost za naše chování. Odpovědnost se redukuje jen na prosté "smí se - nesmí se" a lidé uvažující v této rovině přemýšlí jen o tom, co jim hrozí, pokud zákaz nedodrží. Pokuta? To se riskne. Nepřemýšlejí už o tom, jaké následky bude jejich jednání mít na okolí, na jiné lidi, na přírodu, na věci kolem nich. Nepřemýšlejí o tom, PROČ tam tu cedulku se zákazem někdo pověsil. A co hůř, někdy naopak přemýšlejí a dojdou k závěru, že je tam naprosto bezdůvodně. Ona taky často je. Nebo spíš není, ale smysl má kvůli několika málo problematikům, kteří si z ní většinou stejně nebudou nic dělat, a většinu slušně vychovaných jen zbytečně omezuje. A vedlejším efektem toho všeho je obecně vysoká tolerance vůči překračování zákazů a porušování předpisů a zákonů.
Ovšemže jsou situace, kdy zákazy svůj smysl mají, kdy je riziko vyplývající z volnosti příliš vysoké. Ale možná, že kdyby cedulek ubylo, ale přibylo varovaní, co se stane, pokud člověk svým jednáním něco zlého způsobí, přibylo by i lidské odpovědnosti. Měli bychom nejen možnost, ale dokonce bychom i museli přijmout plnou odpovědnost za veškéré následky svého jednání, ne jen za porušení zákazu. Jenže pověsit tabulku se zákazem je zřejmě jednodušší...
pondělí 4. srpna 2008
Staré Splavy 1 aneb Jak se hledá nudapláž
Tak jsme se vrátili z dovolené.
Byli jsme s Čájou na týden ve Starých Splavech u Máchova jezera. Bydleli jsme v hotelu s koupelnou v pokoji a se snídaní, což pro mě byla po několika letech spaní ve stanu nebo chalupách s venkovní kadibudkou vítaná změna. Měla to být "válecí" dovolená, nicméně se známe a víme, že proležet týden na pláži (byť sebehezčí) bychom nevydrželi, a tak jsme si s sebou vzali kola. Střídali jsme tedy dny plážové a dny cyklistické.
Podrobnější popis dnů cyklistických i s fotkami přijde později (až budou zpracované ty fotky ;-)). Teď zatím dny plážové:
Hned nedělní večer po příjezdu byl cyklistický. Objeli jsme si Mácháč a seznámili se s okolím. Před objížďkou jsme studovali mapu a já koukám, že u jedné značky pláže - u kempu Borný - je v mapě napsáno "FKK". Oznámila jsem to Čájovi, ten se na mě nechápavě podíval, takže dostal vysvětlení, že ta zkratka označuje nudapláž (FKK = Freikörperkultur = kultura volného těla) a že bych ji chtěla najít. Stavili jsme se tedy v kempu a u recepce se zeptali jakéhosi mladíka. Bylo nám řečeno, že nudapláž bývala úplně na konci, oficiálně už není, ale lidi tam chodí pořád ze zvyku.
Druhý den byl plážový. Nová pláž ve Splavech je hezká, je tam spousta atrakcí v ceně vstupu, nafukovací ledovce ve vodě, šlapadla, slunečníky a lehátka k zapůjčení jen za zálohu, skříňky na věci... Ale taky plno lidí a mizerné a předražené občerstvení. Půjčili jsme si šlapadlo a že si trochu objedeme Mácháč tentokrát po vodě a podíváme, jak vypadají další pláže. Platit totiž pokaždé stovku vlezného na tu hlavní ve Splavech, když stejně její nabídku skoro nevyužijeme, se nám moc nechtělo. A chtěli jsme najít nudapláž. Vyrazili jsme tedy na šlapadle tím směrem. Co si o nás ti lidé na břehu asi mysleli, když jsme dobrých pět minut stáli se šlapadlem na dohled břehu a upřeně na něj civěli ve snaze zjistit, jestli mají nebo nemají plavky, radši nechci vědět :-) Nakonec jsme došli k závěru, že ten pán, co právě leze z vody, evidentně plavky nemá a že jsme tudíž našli, co jsme hledali.
Úterý opět cyklistycký den a ve středu jsme vyrazili na nudapláž k Bornému. Vstup 20 korun. To už je sympatičtější cena. Prošli jsme celým kempem až na konec pláže, kde skutečně na dekách polehávalo celkem dost lidí bez plavek. Trochu mě zarazilo, že tam bylo i přibližně stejně těch oplavkovaných a hlavně že dva metry za hlavami už jsme měli borový lesík a v něm stany a jejich zcela oblečené obyvatele. Ale co, přece nejsem stydlivka! Asi to tu tak normálně chodí. Nudisti, kteří sem chodí ze zvyku, se tu tak nějak míchají s těmi, kdo tu mají stany a nebudou se přece koupat na opačném konci kempu.
Už jsem se těšila z úspěchu a že třeba nebudu mít bílé proužky od podprsenky, ale chyba... Další den jsme se stavili jen tak na ošplíchnutí po výletě a už jsem se té vody málem štítila, kolik v ní plavalo malých zelených slizkých potvůrek. Čája jim říkal rosivky, já sinice a ať to bylo co to bylo, bylo to hnusné jako plavat v hrachové polévce. Plán na pátek - zkusíme pláž v Doksech, tam snad vodu čistí.
Provedli jsme. Šli jsme do Doks procházkou, dali si celkem dobrý oběd v mizerné hospodě a pak se vydali na pláž. Míjíme směrovku "Autokemp a pláž Klůček", což je takový poloostrůvek proti Doksům. A já opět koukám na ta tři písmena "FKK". Tentokrát na malé černé cedulce přibité hned na sousedním stromě. Chce se mi to prozkoumat, ale je už dost hodin, Klůček je daleko a je to nejisté, takže jdeme radši na hlavní dokeskou pláž. Vstup za 40 a hlava na hlavě.
Sobota, poslední den pobytu a poslední cyklovýlet. Vracíme se přes Doksy a já navrhuju prozkoumat ten Klůček. Na kolech tam budeme jedna dvě. Počasí moc na koupání není, je zataženo, chvílemi prší a my s sebou nemáme ani ručník, ale aspoň chci vědět, jak to tam vypadá. Držíme se směrovek a za chvíli nás vítá vzhledem k pozdní hodině už otevřená branka s turniketem a zavřená pokladna. Procházíme dovnitř a bokem mezi stromy vidíme jediného pána bez plavek. Jinak všichni oblečení. Čája jde na výzvědy a vrací se s tím, že prý tu není žádná vyhrazená část, je to tu takové pomíchané, jak kdo chce. Začíná opět pršet, takže vyklízíme pole a domlouváme se, že zítra se tu stavíme aspoň na dvě hodinky než nám pojede vlak.
V neděli tak sice činíme, ale počasí opět koupání moc nepřeje. 40 korun vstupného platíme jen proto, abychom leželi na dece a četli si. A to ještě navíc oblečení. Jednak kvůli zimě a jednak proto, že tu nikdo jiný bez plavek není a já odmítám být jediná. Zvlášť když hned v sousedství posedává parta puberťáků. Nakonec se trochu vyčasí a přecejenom sebereme odvahu vzít plavky a vlézt do vody. Jen na chvíli a pak rychle osušit a odjezd na vlak. Když projíždíme brankou, loučí se s námi křídový nápis na dřevěné boudě pokladny: "Pláž standart i pro nudisti".
Asi se smířím s tím, že mě budou studit kalhotky a budu mít opálené bílé proužky...
Byli jsme s Čájou na týden ve Starých Splavech u Máchova jezera. Bydleli jsme v hotelu s koupelnou v pokoji a se snídaní, což pro mě byla po několika letech spaní ve stanu nebo chalupách s venkovní kadibudkou vítaná změna. Měla to být "válecí" dovolená, nicméně se známe a víme, že proležet týden na pláži (byť sebehezčí) bychom nevydrželi, a tak jsme si s sebou vzali kola. Střídali jsme tedy dny plážové a dny cyklistické.
Podrobnější popis dnů cyklistických i s fotkami přijde později (až budou zpracované ty fotky ;-)). Teď zatím dny plážové:
Hned nedělní večer po příjezdu byl cyklistický. Objeli jsme si Mácháč a seznámili se s okolím. Před objížďkou jsme studovali mapu a já koukám, že u jedné značky pláže - u kempu Borný - je v mapě napsáno "FKK". Oznámila jsem to Čájovi, ten se na mě nechápavě podíval, takže dostal vysvětlení, že ta zkratka označuje nudapláž (FKK = Freikörperkultur = kultura volného těla) a že bych ji chtěla najít. Stavili jsme se tedy v kempu a u recepce se zeptali jakéhosi mladíka. Bylo nám řečeno, že nudapláž bývala úplně na konci, oficiálně už není, ale lidi tam chodí pořád ze zvyku.
Druhý den byl plážový. Nová pláž ve Splavech je hezká, je tam spousta atrakcí v ceně vstupu, nafukovací ledovce ve vodě, šlapadla, slunečníky a lehátka k zapůjčení jen za zálohu, skříňky na věci... Ale taky plno lidí a mizerné a předražené občerstvení. Půjčili jsme si šlapadlo a že si trochu objedeme Mácháč tentokrát po vodě a podíváme, jak vypadají další pláže. Platit totiž pokaždé stovku vlezného na tu hlavní ve Splavech, když stejně její nabídku skoro nevyužijeme, se nám moc nechtělo. A chtěli jsme najít nudapláž. Vyrazili jsme tedy na šlapadle tím směrem. Co si o nás ti lidé na břehu asi mysleli, když jsme dobrých pět minut stáli se šlapadlem na dohled břehu a upřeně na něj civěli ve snaze zjistit, jestli mají nebo nemají plavky, radši nechci vědět :-) Nakonec jsme došli k závěru, že ten pán, co právě leze z vody, evidentně plavky nemá a že jsme tudíž našli, co jsme hledali.
Úterý opět cyklistycký den a ve středu jsme vyrazili na nudapláž k Bornému. Vstup 20 korun. To už je sympatičtější cena. Prošli jsme celým kempem až na konec pláže, kde skutečně na dekách polehávalo celkem dost lidí bez plavek. Trochu mě zarazilo, že tam bylo i přibližně stejně těch oplavkovaných a hlavně že dva metry za hlavami už jsme měli borový lesík a v něm stany a jejich zcela oblečené obyvatele. Ale co, přece nejsem stydlivka! Asi to tu tak normálně chodí. Nudisti, kteří sem chodí ze zvyku, se tu tak nějak míchají s těmi, kdo tu mají stany a nebudou se přece koupat na opačném konci kempu.
Už jsem se těšila z úspěchu a že třeba nebudu mít bílé proužky od podprsenky, ale chyba... Další den jsme se stavili jen tak na ošplíchnutí po výletě a už jsem se té vody málem štítila, kolik v ní plavalo malých zelených slizkých potvůrek. Čája jim říkal rosivky, já sinice a ať to bylo co to bylo, bylo to hnusné jako plavat v hrachové polévce. Plán na pátek - zkusíme pláž v Doksech, tam snad vodu čistí.
Provedli jsme. Šli jsme do Doks procházkou, dali si celkem dobrý oběd v mizerné hospodě a pak se vydali na pláž. Míjíme směrovku "Autokemp a pláž Klůček", což je takový poloostrůvek proti Doksům. A já opět koukám na ta tři písmena "FKK". Tentokrát na malé černé cedulce přibité hned na sousedním stromě. Chce se mi to prozkoumat, ale je už dost hodin, Klůček je daleko a je to nejisté, takže jdeme radši na hlavní dokeskou pláž. Vstup za 40 a hlava na hlavě.
Sobota, poslední den pobytu a poslední cyklovýlet. Vracíme se přes Doksy a já navrhuju prozkoumat ten Klůček. Na kolech tam budeme jedna dvě. Počasí moc na koupání není, je zataženo, chvílemi prší a my s sebou nemáme ani ručník, ale aspoň chci vědět, jak to tam vypadá. Držíme se směrovek a za chvíli nás vítá vzhledem k pozdní hodině už otevřená branka s turniketem a zavřená pokladna. Procházíme dovnitř a bokem mezi stromy vidíme jediného pána bez plavek. Jinak všichni oblečení. Čája jde na výzvědy a vrací se s tím, že prý tu není žádná vyhrazená část, je to tu takové pomíchané, jak kdo chce. Začíná opět pršet, takže vyklízíme pole a domlouváme se, že zítra se tu stavíme aspoň na dvě hodinky než nám pojede vlak.
V neděli tak sice činíme, ale počasí opět koupání moc nepřeje. 40 korun vstupného platíme jen proto, abychom leželi na dece a četli si. A to ještě navíc oblečení. Jednak kvůli zimě a jednak proto, že tu nikdo jiný bez plavek není a já odmítám být jediná. Zvlášť když hned v sousedství posedává parta puberťáků. Nakonec se trochu vyčasí a přecejenom sebereme odvahu vzít plavky a vlézt do vody. Jen na chvíli a pak rychle osušit a odjezd na vlak. Když projíždíme brankou, loučí se s námi křídový nápis na dřevěné boudě pokladny: "Pláž standart i pro nudisti".
Asi se smířím s tím, že mě budou studit kalhotky a budu mít opálené bílé proužky...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
