Jelikož ještě nejsme tak zpohodlnělí, abychom jen sedli do auta, dojeli na místo, prošli si hrad a zase odjeli, prohlédli jsme mapu a snažili se najít nějaký krátký turistický okruh v okolí. Okruh jsme nenašli, zato jsme našli dřevěný krytý most z roku 1718, prý technickou památku.
Stojí ve vsi Černvír, pár kilometrů od Pernštejna. Plán tedy nakonec zněl: auto necháme v Černvíru, prohlédneme si most, po turistické značce dojdeme do Nedvědic, kde si dáme oběd, a pak budeme pokračovat nahoru na hrad. Po prohlídce pak zase zpátky k autu.Vyrazili jsme po desáté a v jedenáct jsme byli v Černvíru. Přejeli jsme "nový" betonový most a zaparkovali hned za ním přímo u technické památky. Nepřítomnost značky nebo cedule, která by to zakazovala a naopak přítomnost jiného auta na místě nás (hlavně teda mě) přesvědčila, že v tom nebude problém. Most jsme si prošli tam a zpátky a nafotili spoustu fotek. Konstrukce je to opravdu úžasná, střecha pokrytá dřevěnými došky se asi na mostě jen tak
nevidí. Jen jsme přemýšleli o tom, jak moc původní jsou železné hřebíky.Po důkladné prohlídce mostu jsme vyrazili po červené značce do Nedvědic. Vesnice kousek pod hradem podle informací v mapě k němu patřila a její jméno je odvozeno od starého německého názvu Pernštejna (aha, Medvědí šutr :-)). Prošli jsme vesnicí ve snaze najít nějakou slušnou hospodu, kde bychom si mohli dát oběd. Restaurace na náměstí nás příliš neoslovila ani vyvěšeným jídelním lístkem ani "vůní" linoucí se z kuchyně. Prohlédli jsme si aspoň krásně upravenou autobusovou zastávku s kašnou a zamířili přes náměstí dál.
Penzion Barborka měl nabídku na vývěsce zajímavější, navíc celkem příjemnou zahrádku dál od silnice. Usadili jsme se tam. Slečna servírka byla milá a usměvavá a dokonce Čájovi bez problémů přinesla jídlo, které v jídelním lístku na zahrádce nebylo (že prý se nosí jen dovnitř). Jídlo bylo fajn a někdo si dal oprvadu práci s jeho naaranžováním na talíř :-)Po dobrém obědě jsme se pustili na cestu k samotnému hradu. Jak jinak než do kopce (to opravdu nikdy nikoho nenapadlo postavit hrad v údolí?). Na hradě nás překvapilo ohromné množství lidí, pěších turistů i cyklistů (ten kopec bych fakt na
kole šlapat nechtěla). Prohlédli jsme si volně přístupné nádvoří s hospodou a bufetem, malou zahrádku se sochami, podívali se z hradeb a zamířili dovnitř. Za vstup do areálu se platí 10 korun, za prohlídku pak dalších 90. První volná prohlídka měla být až za víc než hodinu, a tak jsme se pustili do prohlížení volně přístupných částí hradu. Obchod se suvenýry nabízel všechno možné od pohlednic přes drahé kamení a zbraně až po porcelánové panenky. Ty byly opravdu nádhené a měly překrásné šaty, bohužel uvnitř bylo zakázáno fotit. :-(Vylezli jsme do prvního patra vyhořelé sýply, která prochází rekonstrukcí a zřejmě tam bude hradní restaurace. Nahlédli do černé kuchyně a jednoho zařízeného pokojíku, prohlédli si výstavu fotografií. A pak jsme se konečně dočkali prohlídky.
Slečna průvodkyně začala tím, že nás požádala, abychm si batohy a větší kabelky odložili v k tomu určené zamčené místnosti, s tím, že budeme procházet úzkými chodbičkami. Chtěla po mě, abych tam nechala brašnu z foťákem. Vzhledem k jejímu obsahu, který tvořil nejen foťák, ale i veškeré moje doklady, peníze, mobil... (a fakt nevím, kam jinam bych to dala), jsem to slušně odmítla. Tro
chu jsem nepochopila, jak se určuje velikost zavazadla, které už je k odložení, jelikož naše brašna na foťák rozhodně nepatří k největším. Obrovská kabel(k)a, do níž by se bez problému vešlo několik knih a dva naše foťáky, kterou měla jakási slečna ve skupině, totiž průvodkyni evidentně nevzrušovala.Po odložení a uzamčení zavazadel se slečna průvodkyně pustila do výkladu. Celkem rychle bylo poznat, že je zřejmě nová a nemá moc zkušeností. Později se ukázalo, že zřejmě nepobrala ani moc všeobecného rozhledu a vyjadřovacích schopností. Občasné (spíš časté) zadrhávání a přeříkávání bych jí odpustila, že si občas popletla rody, které hrad postupně vlastnily, nebo osoby na obrazech, bych i pochopila. Ale to, že mnohdy začátek a konec věty dohromady nedávaly smysl a shoda přísudku s podmětem ji nezajímala ani v hrubých rysech, svědčilo o tom, že vůbec netuší, o čem mluví. Měla text prostě naučený nazpamět a když jí kus vypadl, musela se vracet nebo opravovat, začala to plést a věty přestávaly dávat smysl. Často nejspíš ani neznala význam slov, která používá. Snažila se, chuděrka, naučit přesně to, co jí dali, ale už se asi neobtěžovala, použít slovník cizích slov nebo si zjistit nějaké další informace.
Největší perly, které z naší slečny průvodky ně vypadly (přibližné citace, celé věty si doslova nepamatuju):
"Za mými zády vidíte gobelín belgické nebo vlámské provience, který sloužil nejen k ozdobě, ale k udržení tepla, kterého na hradě nebylo nikdy dost."
"Švédové odstřelovali věž z protějšího kopce."
"Ty dva malé obrazy nade dveřmi jsou obrazy svatých, muže a ženy."
Průvodkyni se povedlo nás slušně pobavit, ale taky nám docela zkazila dojem z prohlídky. Zajímalo by mě, na základě čeho ji jako průvodkyni zaměstnali. Za jiné věci, které se mi nelíbily, ale samo
zřejmě nemohla. Spíš ten, kdo koncipuje prohlídky, by se mohl zamyslet, jestli návštěvník opravdu potřebuje vědět, jak se jmenovali jednotliví majitelé hradu a kdo je na kterém obraze. Já osobně si tyhle detaily nepamatuju už minutu po jejich sdělení. Víc bych ocenila, kdyby při zmíne o černé kuchyni bylo vysvětleno, proč se jmenuje "černá", kdyby věta "to, že místnost byla šatnou, dokladájí skříňky pod schodištní rampou" pokračovala vysvětlením, k čemu přesně se používaly, kdyby popis pozdně gotické ložnice nekončil pouze vyjmenováním zařizovacích předmětů a informací o tom, které jsou původní a které kopie, ale pokračoval taky popisem toho, jak se používaly a komu asi sloužily... Prostě víc bych ocenila vhled do běžného života na takovém středověkém hradě, než nezapamatovatelný seznam jeho majitelů (včetně příbuzenských vztahů) a pohrom, které ho stihly.Po prohlídce jsme se vrátili zpátky na první nádvoří, dali si v bufetu ještě něco k pití a už po silnici se vydali zpět k autu. Celkově byl výlet fajn, Pernštejn je nádherný hrad, jen by si zasloužil trochu lepší koncepci prohlídek a hlavně kvalifikované průvodce...
Další fotky z výletu najdete tady.
Žádné komentáře:
Okomentovat