Koupila jsem si časopis. "Ženský" časopis. Jeden z těch, kde se dočtete o životních peripetiích třikrát rozvedené paní Petry S. z Jablonce nad Nisou, kterou opět podvádí manžel, uděláte si test, abyste zjistili, jak pevné je vaše partnerství, v jehož závěru dostanete nezbytnou radu, jak ho upevnit, a dozvíte se, které trendy kousky oděvu (co na tom, že stojí pět tisíc) se nejlépe hodí k vaší postavě. Kromě toho všeho tu můžete dostat i odbornou radu v oblasti zdraví, partnerských vztahů - a práva. A toho se rozhodla využít paní, která se ptá: "Není to diskriminace?" a popisuje svoje problémy se sousedy o patro níž, kterým vadí, že jim od ní jde do bytu cigaretový kouř a řeší to opakovaným zvoněním i v době nočního klidu. Paní se ptá, jak se může hájit. A já se ptám stejně: "Není to diskriminace?"
Já i Čája jsme nekuřáci a snažíme se pokud možno nevystavovat ani rizikům pasivního kouření. Paní, která bydlí pod námi, je kuřačka. Kouří v bytě i na balkoně a kouř stoupá vzhůru, tedy k nám. Když kouří na balkóně, můžeme si vybrat - buď budeme mít v obýváku cigaretový kouř, nebo okno zavřeme a budeme tu mít horko a vydýcháno. Díry v podlaze kolem stoupaček už jsme ucpali, přesto občas cítím kouř i v ložnici. V průniku přes panelákové jádro se kouři prostě zabránit nedá. Paní má jistě právo kouřit a ničit si tím zdraví, když chce, žijeme ve svobodném státě. Ale její svoboda by měla končit tam, kde začíná svoboda jiných, v tomto případě naše. My nechceme, aby nás někdo v našem bytě nutil vdechovat cigaretový kouř. Ptám se proto stejně jako paní z časopisu: Jak se můžeme hájit? Zvonit jsme zatím nezkoušeli...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Přidat komentář